IgG (CSF)

Vyšetření je indikováno u diagnostiky imunodeficiencí, u opakovaných infekcí a zánětlivých stavů, při monitorování systémových chorob.

Koncentrace sérových proteinů v CSF představuje stálý stav, nejdůležitějšími parametry jsou difúze mezi krví a CSF (permeabilita) a samotná rychlost toku CSF. Odchylky v závislosti na věku hrají rovněž svou roli. Kromě těchto fyziologických odchylek způsobuje nárůst hladiny sérových proteinů v CSF také zánětlivý proces. Mimo to mohou být imunoglobuliny uvolňovány do CSF v důsledku syntézy protilátek centrálním nervovým systémem (CNS). Spolehlivé testování proteinů CSF proto vyžaduje použití metod, které umožňují rozlišení části proteinů CSF derivované ze séra a části derivované intratekální syntézou. Zde je nejdůležitější diagnostický příspěvek poskytován výpočtem vhodných poměrů koncentrací.
V těchto vyhodnoceních je albumin použit jako referenční protein pro bariérovou funkci krev/ CSF, protože je syntetizován výhradně v játrech. Dokonce i za patologického stavu je obsah albuminu v CSF původem výlučně z krve. To znamená, že poměr albuminu v CSF/séru je meřítkem samotné bariérové funkce jak za normálních, tak za patologických podmínek. Použitím Reiberova a Felgenhauerova kvocientového schématu pro IgG, IgA a IgM je možné diagnostikovat poruchy bariérové funkce a/nebo přítomnost intratekální imunoglobulinové syntézy srovnáním koncentrace poměru albuminu v CSF/séru. Místní syntéza IgA v CNS je nejvýznamnější u pacientů s bakteriálními infekcemi a má obzvláštní význam u diagnózy tuberkulózní meningitidy.
IgG je hlavním likvorovým imunoglobulinem. Do likvoru proniká i fyziologicky IgG ze séra přes intaktní bariéru hematolikvorovou, jeho koncentrace činí 12 - 40 mg/l. Za některých patologických stavů dochází ke vzestupu koncentrace IgG v likvoru; je tomu tak jednak při přítomnosti bariérové poruchy, kdy s ostatními sérovými proteiny proniká do likvoru i IgG. Dále dochází ke zvýšení koncentrace IgG v likvoru při jeho tzv. intratekální (oligoklonální) syntéze, kterou lze prokázat např. numericky pomocí empirické Tourtelotovy rovnice, pomocí Reiberova grafu, případně detekcí oligoklonální syntézy IgG (elektroforézou s vysokým rozlišením nebo provedením isoelektrické fokuzace). Průkaz oligoklonální syntézy pomocí izoelektrické fokusace je zřetelně citlivější.

mg/l

Pracovní dny

Pracovní dny

Do 4 hodin od doručení materiálu do laboratoře

Do 2 hodin od doručení materiálu do laboratoře

Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr
materiálu Laboratorní příručky

CSF - mozkomíšní mok

2 ml

CSF - mozkomíšní mok

102,5 ul

neuvádí se

neuvádí se

8 dní

6 měsíců (pokud jsou zmrazeny do 24 hodin po odběru)

7,86 %

závisí na koncentraci proteinu v N Protein Standard SL / na vyžádání v laboratoři

Při stanoveních v séru nebyly zjištěny žádné interference u koncentrací triglyceridů až do 19 g/l (IgG), u bilibinu až do 600 mg/l a u volného hemoglobinu do 10 g/l. Žádné interference nejsou též známy vlivem běžně užívaných léků. Zákal a částice ve vzorku mohou při stanovení rušit. Proto je třeba vzorky, které obsahují částice, před provedením testu zcentrifugovat. Lipemické nebo zakalené vzorky, které není možno pročistit centrifugací (10 minut při otáčkách přibližně 15 000 x g) nelze použít.
Měřící metody imunglobulinů jsou vytvořeny tak, aby byl ve výchozím ředění minimalizován přebytek antigenu. Ten však nelze úplně eliminovat a ve vzácných případech velmi vysokých koncentrací imunglobulinů může vést k vydání falešně nízkých výsledků. Speciálně monoklonální imunglobuliny mohou vykazovat reaktivitu odlišnou od polyklonálního standardu, což může v ojedinělých případech vést k výraznému poklesu nebo nelinearitě výsledků. V případě stanovení v séru nebo plazmě by měl být vzat v úvahu vzájemný poměr IgG, IgA a IgM. Ověření výsledků IgG v CSF by mělo být provedeno pomocí poměrových diagramů. V případě sporných výsledků by mělo být stanovení opakováno použitím nejbližšího vyššího ředění vzorku. Při monitorování pacienta, zvláště u stanovení imunoglobulinů, by mělo být používáno stále stejné ředění vzorku, pokud je to možné.

Zdroj: Adam P, Táborský L, Sobek O, Kelbich P, Průcha M. Proteinologie mozkomíšního moku. 1st ed. Praha, Medica News Publishers, 2002.​

Koncentrace IgG v likvoru je zvýšena jak při lokální (intrathekální) syntéze, tak při přesunu z plazmatického kompartmentu. Hodnocení přítomnosti intrathekální syntézy je založeno na vztahu mezi koncentrací IgG a albuminu v mozkomíšním moku a plazmě (séru).

K diferenční diagnóze může přispět dodatečná analýza možné imunitní odpovědi ve třídě IgA a IgM.

Při masivní poruše hematolikvorové bariéry může dojít ke zvýšení IgG indexu, ale pomocí indexu IgG/Albumin lze intrathekální syntézu obvykle vyloučit. V tomto případě nejsou přítomny oligoklonální pruhy, v Reiberově grafu jde o typickou oblast s výrazně porušeným albuminovým indexem. Jedná se například o stavy:
• purulentní meningitida,
• tumory,
• karcinóza mening,
• leukózy, zvláště lymfomatózy,
• subarachnoidální krvácení.

Zvýšení intrathekální syntézy IgG spolu s přítomností oligoklonálních pruhů je typické pro stavy:
• roztroušená skleróza a příbuzná chronické zánětlivá onemocnění CNS,
• reziduální stavy po neuroboreliózách, neurolues,
• polyradikulitidy (Guillain-Barré),
• asi 40% infekcí CNS (akutní a chronická meningoencefalitis, syfilis, jiné),
• asi 10% nemocných po akutní cévní mozkové příhodě.

Zvýšená intrathekální syntéza IgG je možná také v rámci stavů se současně porušenou hematolikvorovou bariérou, oligoklonální pruhy mohou být přítomny:
• akutní zánětlivé procesy CNS v humorální fázi imunitní odpovědi, zvláště u meningoradikulitidy Bannwarth,
• neurolues s meningovaskulárním postižením,
• tuberkulózní meningoencefalitida,
• absces mozku,
• virová meningoencefalitida, nikoli však v začátku akutní purulentní meningitidy
• u kolagenóz a sarkoidóz CNS (příležitostně).

V dostupné literatuře nejsou uváděny.

SOPVI0102