S_jednotlivé antigeny

Vyšetření se používá pro diagnostiku systémových autoimunitních onemocnění.
Systémové autoimunitní onemocnění je charakterizováno přítomností cirkulujících autoprotilátek zaměřených proti rozsáhlému počtu různých buněčných antigenů. Skupina zahrnuje systémový lupus erythematodes (SLE), smíšené onemocnění pojivové tkáně (MCTD), Sjögrenův syndrom, sklerodermii a polymyositis/dermatomyositis a dalších. Stanovení profilu protilátek proti ENA je klíčové laboratorní vyšetření pro stanovení diagnózy.

Stanovujeme tyto antigeny metodou multiplexní průtokové imunoanalýzy:
Anti-SSA(Ro), Anti-SSB(La),  Anti-Sm, Anti-RNP, Anti-Scl-70, Anti-Jo-1​

index

Pracovní dny

Pracovní dny

Do 4hodin od doručení materiálu do laboratoře

Do 2 hodin od doručení materiálu do laboratoře

Dle typu materiálu pro laboratorní stanovení – kapitola C8 – Odběr
materiálu Laboratorní příručky

Venózní krev

5ml

Sérum

150µl

Neuvedena

Neuvedena

5 dnů

Více než 1 týden

Neuvedeno

Neuvedena

Lipemické, hemolytické nebo bakteriemi kontaminované vzorky mohou způsobit falešnou pozitivitu či falešnou negativitu výsledků.

Hodnocení výsledků ve vztahu k naměřeným hodnotám je hodnoceno tak, jak je uvedeno v tabulce v části Referenční rozmezí.

Negativní výsledek obvykle znamená, že v krevním oběhu pacienta není žádná z testovaných protilátek, ale nevylučuje přítomnost specifického revmatoidního onemocnění, protože pacienti s onemocněním pojivových tkání mohou být negativní na ENA protilátky.
Hraniční vzorky by se měly znovu vyšetřit. Vzorky, které jsou opakovaně hraniční, by měly být vyhodnoceny pomocí alternativní metody.
Zvýšené hladiny protilátek proti kterémukoliv antigenu mohou svědčit pro specifické revmatoidní onemocnění.

Klinický význam jednotlivých autoprotilátek:

Anti - SS-A autoprotilátky jsou často přítomny v séru pacientů se SLE. Vysoké procento těchto autoprotilátek se nachází u pacientů s kožními formami LE a také u těhotných SLE pacientek. SA autoprotilátky mohou být přítomny u ANA negativních pacientů, v případě subakutní kožní formy lupus erythematodes, u lupus-like u asociovaného s homozygotním deficitem C2 a u skupiny pacientů s nepřítomností protilátek anti-dsDNA.

Anti - SS-B autoprotilátky spolu s SS-A mohou být přítomny u pacientů se Sjögrenovým syndromem na podkladě SLE. U pacientů se SLE se vyskytují až v 15%. Výskyt obou autoprotilátek svědčí pro mírnější formu SLE: Izolované SS-B se vztahují k časné formě Sjögrenova sy. SS-A a SS-B jsou exprimovány na srdečních svalových vláknech a mohou zvyšovat riziko vzniku kongenitální srdeční zástavy u novorozenců, pakliže se na ně příslušné protilátky naváží.

Anti - Sm autoprotilátky jsou specifickým markerem pro SLE a jsou asociovány s vyšší frekvencí renálního postižení nebo komplikací ze strany centrálního nervového systému. Anti-Sm jsou vysoce prediktivní pro toto onemocnění.

Anti - RNP - přítomnost vysokých hladin izolovaných protilátek proti RNP svědčí pro smíšenou chorobu pojiva (MCTD) a jsou obvykle asociovány s benignějším průběhem onemocnění. Nízké hladiny protilátek proti RNP spolu s dalšími autoprotilátkami lze nalézt v séru pacientů s progresivní systémovou sklerózou, Sjögrenovým syndromem a revmatoidní artritidou.

Anti - Jo1 patří do skupiny autoprotilátek charakteristicky přítomných u pacientů s myositidou (50%) a je spojena s vysokou incidencí doprovodného onemocnění plicního intersticia.

Anti - Scl-70 jsou vysoce specifické pro sklerodermii. Jsou pozorovány také u menší části pacientů se SLE. Pacienti se sklerodermií, kteří mají přítomny protilátky proti Scl-70, mají častěji závažnější průběh onemocnění, častější postižení vnitřních orgánů a spíše difuzní než lokalizované postižení kůže. Protilátky proti Scl-70 se zřídka nalézají u jiných autoimunitních onemocnění a proto je jejich detekce u pacientů s čerstvým Raynaudovým fenoménem vysoce signifikantní.

Anti - centroméra B jsou asociovány s CREST syndromem a mohou naznačovat benignější progresi onemocnění. Jsou méně obvyklé u ostatních kolagenóz, ale jsou přítomny u 10 - 30% pacientů s Raynaudovým syndromem. Autoprotilátky proti centromerovým proteinům mohou být přítomny i zdravých jedinců.

Diagnóza by neměla být stanovena pouze na základě výsledku tohoto vyšetření. Výsledky testu by se měly interpretovat v souladu s klinickým stavem a výsledky dalších diagnostických testů.

Hlášení výsledků provádí pracovník pověřený hlášením výsledků, konzultace k výsledkům podává úsekový vedoucí.

Neuvedeno

SOP_KIA047